Vývoj telefonů

SamozÅ™ejmÄ› bychom museli zaÄít úplným základem u telefonu úplnÄ› prvního. Ne tedy mobilního, ale klasického pevného. A vůbec bychom si museli říci nÄ›co o zaÄátcích pokusů pÅ™enosu hlasu na velkou vzdálenost. Zprávy jako takové se pÅ™edávaly různÄ›, pomocí vlaje, kouÅ™e nebo cviÄených holubů. OvÅ¡em pÅ™enést hlas? To pÅ™ece nejde.  

Jak nám historie ukázala, jde to. Ovšem cesta k našim dnešním mobilním přístrojům nebyla rychlá a už vůbec ne jednoduchá. Ovšem nemůžeme to rozebírat do detailu, takže, jdeme na to.  

Není zcela jisté, kde je pravda v původním vynálezci. Podíváme se na oba a budeme mít Äisté svÄ›domí. Tím první je pan Bell a o tom jsme se uÄili ve Å¡kole, takže o nÄ›m víme. Ten druhý prý vÅ¡ak vynalezl telefon jeÅ¡tÄ› dříve. Byl to italský vynálezce Antonio Meucci (Antonio Santi Giuseppe Meucci), a údajnÄ› se tak mÄ›lo stát již v roce tisíc osm set ÄtyÅ™icet devÄ›t. Ale zda je tomu tak, po tom pátrat nebudeme. Bereme jako fakt, že první přístroj byl zde a pak už se jen vyvíjel a to tak, až se dospÄ›lo k prvnímu pÅ™enosnému aparátu. Ten se dneÅ¡ním přístrojům rozhodnÄ› nepodobal. Byla to krabice, která byla vlastnÄ› zdrojem a sluchátko s mikrofonem k ní bylo pÅ™ipoutáno kabelem. Nevím, zda byste chtÄ›lo takový přístroj. Ale máme zde zase fakt, že se dal pÅ™enášet, ergo kladívko, byl mobilní. OvÅ¡em jeho váha kolem ÄtyÅ™ kilogramů hovoÅ™ila jasnÄ›.  

Pak pÅ™iÅ¡la pÅ™evratná doba mobilů klasických, tedy do ruky, ve které jste třímali v ruce vlastnÄ› zdroj, sluchátko, mikrofon, a to vÅ¡e do váhy hodnÄ› pod kilogram. To už byl mobil se vším vÅ¡udy. A když se k nÄ›mu Äasem pÅ™idal displej, byli jsme jako lidstvo doma. Ty první byly jen řádkové a Äernobílé, tak na psaní zpráv a jméno volajícího, ale byly zde a rozjely velký obrat k barevným displejům a to takovým, na kterých nyní není problém podívat se na barevný film, nebo si zahrát nÄ›jakou hru.